Právě jsi přicestoval do Lisabonu. Ulicemi proudí davy mladých lidí, všude je spousta barev, záplava vlajek a národností. Máš s sebou spacák, krosnu a odhodlání načerpat z následujících dní mnoho dobrého.

Ve městě je vás přes milion, všude někoho potkáš, všude se něco dozvíš. Lehce se dáš do řeči s poutníkem z druhé strany zeměkoule. Metrem se rozléhají hlasité zpěvy. Chvíli zpívají Španělé, pak Italové a Francouzi, a nakonec i Češi.

Jsi naplněný radostí, že život má smysl, že existuje mnoho dobra, ke kterému jsi povolaný i ty. A že nejsi sám, i když to tak po návratu domů nevypadá. Rozhlédneš se kolem sebe a vidíš, kolik vás je, abyste mohli roznášet radost, lásku, krásu a tolik dalšího dál…

Několik dní se setkáváš s českou mládeží, ale také se můžeš vydat po Lisabonu a vybrat si z kulturních, edukativních, sportovních i spirituálních aktivit.

A poslední víkend tě čeká největší dobrodružství. V Lisabonu vás mezitím přibude na 1,5 milionu. Všichni společně kráčíte na pouť k oceánu. Jdete pěšky, po uzavřených dálnicích, které se navzájem křižují a hemží tisíci jmen. Je to náročné, všude je hlava na hlavě. Máš hlad, žízeň, ale nakonec vděčný, když dojdeš do cíle a sdílíš společenství s tolika mladými, kteří tu jsou ze stejného důvodu jako ty.

Setmí se. Davy utichnou. Každý si nese v srdci své starosti, radosti i své blízké, na které chce vzpomenout a nést s nimi jejich těžkosti. A najednou je neseme pod hvězdným nebem všichni spolu. V modlitbě. Na kolenou. Klečí i papež František, který je 4x starší než my, a přesto je tam pro nás a kvůli nám. Mluví o smyslu života, o touze kráčet vpřed a beze strachu. O odvaze vstát, když klopýtneme.

I když pak spíš v prachu, jsi vyčerpaný a špinavý, jsi tam s milionem a půl mladých z celého světa, abyste spolu oslavovali Krista. Abyste společně nesli dál výzvu papeže Františka: „Ježíš Ti říká tady a teď v Lisabonu: Neboj se!“